Všudypřítomné stopy pracovních táborů a sovětských represí jsou dodnes uchovány v magické kazašské krajině i v paměti místních obyvatel. Náš tým Gulag.cz se je vydal zdokumentovat a také se snažil zjistit, jak se místní obyvatelé vyrovnávají s temnou minulostí. Dvoutýdenní expedice se uskutečnila v listopadu 2021. Zpracování výsledků nakonec zabralo více než dva následující roky, a to především kvůli válce, kterou mezitím rozpoutalo Rusko proti Ukrajině. Přednostně jsme se totiž začali věnovat pomoci našim kolegům z ruského Memorialu a záchraně jejich paměťových projektů spojených s tématem výzkumu sovětských represí. K publikování výsledků kazašské expedice jsme se proto dostali až v březnu 2024.
Úvodem
Sovětský teror se nesmazatelně vepsal do podoby dnešního Kazachstánu. Přes milion Kazachů zemřelo v důsledku hladomoru, další miliony lidí byly do tamních nehostinných stepí deportovány z celého tehdejšího Sovětského svazu. Tyto represe zasáhly i stovky Čechů a občanů Československa.
Pozůstatky vězeňského baráku u městečka Žezdy
Nejen Gulag, ale i další formy sovětských represí zanechaly v dnešním Kazachstánu nesmazatelnou stopu, včetně té české. Kazaši byli převážně kočovným národem s dlouhou kulturní historií, ale když se Kazachstán stal součástí Sovětského svazu, byli původní obyvatelé násilně nuceni ke kolektivizaci. Výsledkem byl obří hladomor, který v letech 193!–1933 zahubil 1,5 milionu lidí - polovinu tehdejšího počtu Kazachů. Do sovětského Kazachstánu byla ve 30. až 40. letech deportována většina příslušníků násilně odsunutých národů (Čečenci, Inguši, Poláci a Ukrajinci ze západní Ukrajiny, Karačajevci, Balkaři, krymští Tataři, povolžští Němci, Korejci, národy Pobaltí a další). Na nucené práce zde byli nasazeny i statisíce válečných zajatců z 2. světové války - Němci, Japonci, Finové, Maďaři. Dodnes tvoří velkou část obyvatel Kazachstánu Rusové a potomci přesídlenců. Kazachů zde žije deset milionů a osm milionů tvoří příslušníci 130 dalších národností. A samozřejmě se v Kazachstánu nachází i mnoho pozůstatků táborů Gulagu – po samotném Rusku bylo v Kazachstánu těchto táborů nejvíce z celého SSSR. Všechny druhy represí v sovětském Kazachstánu (Gulag, deportace, popravy) měly i výraznou českou stopu, i když ve srovnání s některými jinými národy ne tak velkou.
V Kazachstánu se od 30. do konce 50. let nacházelo minimálně 11 táborových správ Gulagu se stovkami jednotlivých lágrů. Prošlo jimi přes milion osob, další miliony skončily v Kazachstánu ve vyhnanství. O život přišly v důsledku těchto represí desetitisíce až statisíce lidí. My jsme navštívili pouze tři lokality spojené s touto historií - ženský tábor Alžir u Astany, Karlag u Karagandy a Stěplag u Žezkazganu.
Táborové správy Gulagu vyznačené červenými tečkami na mapě Kazachstánu. Zdroj: Gulag.online
Kazachstán je obrovský a Gulag i další formy sovětských represí zasáhly velkou část jeho území. Nezmapovali jsme zdaleka všechny tyto stopy, to by vyžadovalo mnohaletý finančně náročný výzkum. Jedná se o stručný přehled některých nejznámějších míst spojených s represemi v sovětském Kazachstánu a o nástin českých stop otištěných v této temné kapitole dějin. V Kazachstánu jsme ovšem našli spřízněné duše a zkoumání Gulagu tam má, zdá se, budoucnost, které narozdíl od Ruska nikdo nebude bránit. Věříme, že se tam budeme moci brzy zase vrátit a pomoci s dalším odkrýváním temné sovětské historie.
Tým
Expediční tým Gulag.cz byl tříčlenný:
- Štěpán Černoušek: vedoucí expedice, dokumentace, panoramatické i klasické fotografie, rozhovory, produkce, zpracování výsledků
- Petr Juračka: hlavní kamera
- Igor Suvorov: druhá kamera, dron, dokumentace, fotografie, produkce, zpracování výsledků
Zleva Štěpán Černoušek, Petr Juračka, Igor Suvorov
Na dalším zpracování výsledků expedice se podíleli:
- Tomáš Polenský: režie a střih filmu
- Pavel Matoušek: zpracování 3D modelů
- Petra Burová: pomoc se snímky Declass CIA
- Petra Černoušková: fundraising
- Magdaléna Hájková: PR a média, korektury
- Viktorie Kovářová: produkce promítání a premiéry filmu
- Judith Krulišová: pomoc s medailonky českých obětí
Programátorem tohoto webu a autorem grafiky filmu i webu je Jan Vrátný, veškeré texty na tomto webu vytvořil Štěpán Černoušek a do angličtiny je přeložil Antonín Hluštík.
Poděkování za pomoc s přípravou i průběhem expedice
Turganbek Alanijazov, Těmirga Aršabekov, Světlana Bajnova, Nurlan Dulatbekov, Džambul Džumabekov, Ivan Kondrašov, Roman Krasnický, Oleg Markov, Niccolo Pianciolla, Gulnur Rachimžanova, Aljona Samorokova, Gaven Slade, Alexandra Skorvid, Alla Švedova
Univerzita Buketova v Karagandě, Univerzita Bolašak v Karagandě, Univerzita Nazarbajeva v Astaně, Archiv vědecko-technické dokumentace Karagandické oblasti, Muzeum Alžir v Akmolu, Muzeum Karlagu v Dolince
Seznam základní literatury použité při tvorbě textů tohoto webu:
- Borák, Mečislav: Moskevská pohřebiště. Češi a českoslovenští občané popravení v Moskvě v letech 1922–1953, Opava, 2013
- Dulatbekov N. O. a kol.: Karlag, Karagandinskij universitet „Bolašak“, Karaganda: 2012
- Dulatbekov N. O.: Mamočkino kladbišče, Akademija „Bolašak“, Karaganda: 2015
- Dulatbekov N. O. a kol.: Osoblagi v Kazachstaně: Stěpnoj. Pesčanyj. Lugovoj. Dalnyj, Karagandinskij universitet „Bolašak“, Almaty: 2014
- Chlevňuk, O.: Historie Gulagu. Od kolektivizace do Velkého teroru, BB Art, Praha: 2008
- Kol: Očerki istorii Stěpnogo lagerja MVD SSSR, Karagandinskij universitet „Bolašak“, Karaganda: 2011
