Jedny z nejdochovalejších pozůstatků lágrů Stěplagu se nacházejí v osadách Rudnik a Žezdy zhruba 30–40 kilometrů od Žezkazganu. Přesné zaměření ruin vězeňských baráků nám umožnilo provést alespoň základní srovnání různých druhů vězeňských ubikací, které se v táborech Gulagu stavěly. Pozůstatky tábora v městečku Žezdy byly po našem odjezdu částečně srovnány se zemí a totéž se plánuje s Rudnikem, a tak náš výzkum nyní nabízí možnost prohlédnout si tato místa alespoň virtuálně.
V osadě Rudnik se nacházelo První táborové oddělení Stěplagu. Bylo tvořeno celkem třemi lágry, celkem pro více než 6 tisíc vězňů. Ti zde těžili měď. Turganbek Alanijazov nás vede k zachovalým pozůstatkům jednoho z těchto tří táborů, který sestával z vězeňských zemljanek. Několik z nich dokumentujeme.
Vězeňské zemljanky jsou v centru záběru patrné i na srovnávací fotografii snímků CIA z roku 1961 s těmi současnými:
Stěna zemljanek postavená z místních kamenů byla silná 70 cm, šířka zemljanky 10 metrů, délka 28 metrů a 2,5 metru měla zemljanka na výšku. Celé stavení bylo zapuštěné do země s nahrnutou zeminou až k úrovni stropu. Zemina udržovala teplo. Tam vězni spali, jedli, tam měli kbelíky na výkaly, v zemljankách byly také lazarety, ošetřovny i sklady. Betonové části v jedné ze zemljanek jsou z pozdější doby, ze sedmdesátých let, když už tady lágr nebyl a byly zde vytvořeny sklady na zeleninu.
Stavba zemljanek je levná a rychlá a není třeba je tolik vytápět jako běžné baráky. Ve srovnání s baráky, které jsme dokumentovali během našich expedic na Sibiři, jsou tyto zemljanky o dva metry delší i širší a jiný je i stavební materiál. Baráky se stavěly z toho, co bylo k dispozici na místě. Na severu Sibiře z prken a klád, ve stepi naopak prakticky nerostou stromy, a tak se stavělo z kamenů, kterých je zde dostatek.
Dalším místním materiálem byly nepálené cihly s příměsí slámy. Tento druh vepřovic se v Kazachstánu nazývá saman. Z nich byly postaveny například zdi oddělující jednotlivá táborová oddělení. Na detailu zdí je vidět, z jak nekvalitního materiálu byly vyrobeny. Je vlastně zázrak, že se dochovaly až do dnešních dnů.
Množství pozůstatků zemljanek a baráků v Rudniku je svým způsobem fascinující. Bohužel však v nejbližší době budou všechny tyto pozůstatky strženy, aby ustoupily rozšiřující se těžbě. Zachováváme pro další generace alespoň toto virtuální svědectví o Prvním táborovém oddělení Stěplagu.
